Hipparchia semele (Linnaeus, 1758) – okáč metlicový
Čeleď: Nymphalidae; Červený seznam bezobratlých (Hejda a kol. 2017): kriticky ohrožený
Teplomilný druh s vazbou na skalní lesostepi, váté písky, značně rozvolněné světlé lesy a lesní lemy. Druhotně osídluje také odkaliště elektráren, kamenolomy, výsypky s vhodnou strukturou vegetace, tedy dostatečným podílem míst s obnaženým substrátem, řídkou nízkou vegetací s přítomností živných rostlin (především kostřavy) a solitérních dřevin. V posledních desetiletích výrazně ubývající druh, na Moravě již vyhynulý. Patří k nejvýznamnějším druhům denních motýlů Prahy, jež zde má jednu z největších stávajících populací, vázanou hlavně na komplex chráněných území Prokopského a Radotínského údolí. Jejich další přežívání závisí především na aktivní péči o jednotlivé plošky v rámci chráněných území, jako i na tvorbě nových vhodných biotopů v jejich blízkém okolí. V roce 2020 bylo pozorováno několik samic okáče při kladení vajíček na nově vytvořených loukách na Dívčích hradech (C1, C2). V rámci projektu budeme zvyšovat nabídku vhodných stanovišť pro kladení vajíček na Dívčích hradech pomocí vhodného managementu (tvorba plošek s narušovaným travním drnem), a předpokládáme postupné šíření druhu i na další řešené lokality.
Iphiclides podalirius (Linnaeus, 1758) – otakárek ovocný
Čeleď: Papilionidae; Červený seznam bezobratlých (Hejda a kol. 2017): téměř ohrožený
Teplomilný druh otakárka vázaný na porosty růžovitých keřů a stromů, zejména hlohů (Crataegus) a slivoní (Prunus), na nichž probíhá vývoj larev. Vyskytuje se lokálně na zarůstajících teplomilných stráních, skalnatých stepích a lesostepích, náspech, extenzivních sadech a parcích. V některých regionech republiky ustupující druh. Na území Prahy patří mezi rozšířenější druhy, byť s vazbou především na oblasti kolem kaňonů Vltavy a Berounky. Toto rozšíření pravděpodobně souvisí s dostatkem vhodných míst pro vývoj, zejména lesostepí a extenzivních sadů. Vzhledem k poměrně značné mobilitě jej lze potkat i v parcích v centru města, kde nachází zdroje nektaru a příležitostně také hostitelské stromy pro housenky. V rámci projektu bude snaha podpořit možnosti jeho šíření v krajině. Při prořezávkách budou ponechány živné rostliny (solitérní a osluněné ovocné stromy, trnky a hlohy), budou zakládány plošky s nektarodárnými rostlinami.
Plebejus argus (Linnaeus, 1758) – modrásek černolemý
Čeleď: Lycaenidae; Červený seznam bezobratlých (Hejda a kol. 2017): téměř ohrožený
Teplomilný druh preferující suché travnaté biotopy s výrazným podílem nezapojené vegetace = skalní stepi, suché louky a pastviny, včetně sekundárních stanovišť (posttěžební prostory či náspy silnic). Housenky se vyvíjí především na bobovitých rostlinách (čičorka, štírovník, vičenec). V současné době se vyskytuje v teplých oblastech republiky, ovšem z některých regionů zcela vymizel a jeho stávající populace zaznamenávají dlouhodobý pokles početnosti. Na území Prahy má řadu lokalit, značná část z nich se ale nachází na lokalitách s nevhodnou péčí. Vzhledem k omezené schopnosti jedinců šířit se krajinou je potřeba mu pomáhat v blízkosti obsazených lokalit. Pro zachování životaschopných populací v rámci chráněných území je potřebné při realizaci péče uvažovat i o lokalitách v jejich bezprostřední blízkosti. Během monitoringu vičencových políček na Dívčích hradech (C1, C2) jsme v posledních letech pozorovali několik jedinců modráska černolemého, dokladující postupnou kolonizaci nově vytvořeného biotopu. V rámci projektu chceme tento potenciál dále rozšiřovat, jednak péčí o plošky živných rostlin na Dívčích hradech, a taktéž zakládáním dalších podobných plošek na ostatních řešených lokalitách.
Polyommatus thersites (Cantener, 1834) – modrásek vičencový
Čeleď: Lycaenidae; Červený seznam bezobratlých (Hejda a kol. 2017): zranitelný
Teplomilný druh vyskytující se zejména na stepích. Housenky se vyvíjí pouze na vičencích (vičenec setý a vičenec písečný). V České republice byl jeho výskyt vázán vždy na teplejší oblasti. V současné době je hlášen především ze stepních lokalit Ústeckého kraje a jižní Moravy. Na území Prahy se modrásek vičencový vyskytoval na mnohých stepních lokalitách, včetně Prokopského údolí. Poslední pozorování původních populací na území hlavního města pochází z roku 2004 z Dalejského profilu, lze ho tedy považovat za regionálně vyhynulého. Ve srovnání s jinými, podobně ohroženými, druhy motýlů má ale výhodu ve schopnosti uchytit se i na nově vytvořených lokalitách, a proto byl na území Prahy v roce 2018 opět navrácen (reintrodukován). Při podrobné revizi většiny jeho známých populací v českém středohoří nebyl bohužel z mnohých lokalit v roce 2020 opětovně doložen. Patrně je jeho současný stav kritičtější, než udávají poslední data poskytnutá pro tvorbu Červeného seznamu. Rychlý úbytek druhu bude patrně způsoben kombinací vícero faktorů, jako je nevhodné péče o stanoviště (přílišná pastva nebo naopak zarůstání lokalit) a extrémní klimatické podmínky v posledních letech (vysoké teploty a sucho v letních měsících, které omezují růst a kvetení vičenců). V předkládaném projektu budeme nadále pokračovat ve vhodné a praxí odzkoušené péči o jeho nově vytvořené lokality na Dívčích hradech, a jelikož má druh potenciál šířit se i na další lokality v okolí (v roce 2020 pozorován již na několika dalších lokalitách v okolí Dívčích hradů), budeme pokračovat v zakládání vičencových plošek i v rámci některých dalších řešených lokalitách.
Zygaena carniolica (Scopoli, 1763) – vřetenuška ligrusová
Čeleď: Zygaenidae; Červený seznam bezobratlých (Hejda a kol. 2017): téměř ohrožený
Teplomilný druh vřetenušky vázáné na výhřevná stanoviště s řídkou krátkostébelnou vegetací. Vřetenuška ligrusová preferuje skalnaté a travnaté stepi, okraje lesů, ale i posttěžební stanoviště. Housenky se vyvíjí na vícero bobovitých rostlinách (např. štírovník růžkatý, vičenec ligrus). Tento druh byl v minulosti v teplých oblastech ČR hojný až běžný. V současnosti ale tato vřetenuška ustoupila z mnoha regionů. V Praze se vyskytuje lokálně, zejména ve velkých chráněných územích. V rámci průzkumů nově založených vičencových plošek na Dívčích hradech jsme pozorovali jejich postupnou kolonizaci touto vřetenuškou z přilehlých stepních trávníků Prokopského údolí. V rámci projektu budeme pokračovat v péči o vičencová políčka a trávníky na Dívčích hradech, jako i zakládat další vičencové plošky na ostatních lokalitách, a tím zvyšovat jejich potenciál pro další šíření tohoto druhu.